Moc Rožmberků, kteří na svých štítech nosili růži červenou, postupně rostla. Zvláště v letech 1394 a 1402, kdy Rožmberkové dvakrát na Českém Krumlově věznili českého a římsko-německého krále Václava IV. Tyto aspirace překonal v 15. století Oldřich II. z Rožmberka, jenž využil nepokojů za husitských válek a získal nová rozsáhlá panství, stejně tak rozšířil i krumlovský hrad, který se v době husitských válek stal katolickou pevností na jihu Čech. Oldřichovu epochu dnes na první prohlídkové trase připomíná malá gotická kaple sv. Kateřiny. Gotická podoba hradu byla z větší části zastřena za rozsáhlých renesančních přestaveb v době vlády Viléma z Rožmberka v druhé polovině 16. století. Tehdy se hrad začal proměňovat v zámek. Nástěnné malby Gabriela de Blonde na zámeckých nádvořích vykouzlily iluzi řady stavebních prvků se sochami postav antické historie a mytologie. Naopak tématem malířské výzdoby soukromých komnat rožmberského vladaře byla převážně biblická tématika (dnes I.trasa).

K těmto rozsáhlým přestavbám krumlovské rezidence daly podnět vysoké reprezentativní nároky Viléma z Rožmberka, které měly zároveň poukazovat na sebevědomou urozenost majitele sídla. Vznešený původ mělo dokládat i účelově vykonstruované příbuzenství Rožmberků s italským šlechtickým rodem Orsini. Překlad italského jména Orsa znamená medvědice a Vilém se symbolicky ke svým vybájeným italským předkům přihlásil tím, že choval v zámeckém příkopě medvědy. Tato tradice trvá po čtyřech staletích dodnes. Obdobným dokladem urozenosti měla být i Bílá paní, která podle černé či bílé barvy svých šatů předpovídala členům rodu narození či smrt. U Rožmberků je pověst o tomto rodovém duchu poprvé doložena roku 1577. Teprve v 17. století bylo nadpřirozené zjevení spojeno s konkrétním členem rodu, s duší nešťastné Perchty z Rožmberka (1429-1476), která byla týrána a nakonec prokleta svým mužem. Její obrazy dodnes zdobí řadu jihočeských zámků, kde se Perchtin duch stále má zjevovat. Český Krumlov není výjimkou.

Vilémovy značné reprezentativní nároky se vedle četných výdajů určených na Rožmberkovu vysokou politickou hru staly příčinou nesmírného zadlužení rodu. Řešení těchto problému po Vilémově smrti roku 1592 připadlo poslednímu členovi rodu Petru Vokovi. Tento dvanáctý vladař domu rožmberského přistoupil v letech 1601-1602 k bolestné záchraně a prodal Český Krumlov císaři Rudolfovi II.

Stavební ruch a činorodost posledních Rožmberků se z Českého Krumlova vytratily, ale jméno zámku se tehdy skloňovalo po celé Evropě, konkrétně ve spojitosti se skandálním životem šíleného levobočka císaře Rudolfa II. dona Julia Caesara d'Austria. Nepříčetný Habsburg v českokrumlovské rezidenci bestiálně zavraždil svoji milenku, místní lazebnici Markétu Pichlerovou a následně zde sám v tělesné a duševní bídě roku 1609 dokonal.

+5 GALERIE

V zeměpanských rukách zůstal Český Krumlov jen do roku 1622, kdy jej získal štýrský rod Eggenbergů. Jednalo se původně jen o zbohatlé a povýšené měšťany ze Štýrského Hradce (Graz) v Rakousku. Chybějící generace urozených předků měl také nahradit titul krumlovského vévody. Krumlovské knížectví s vévodským titulem bylo císařem Ferdinandem II. ustanoveno roku 1628. Když nebudeme brát zřetel k Moravě a Slezsku, bylo krumlovské dominium mezi lety 1634-1785 jediným panstvím v Čechách, ke kterému se vázal titul vévody. Znak krumlovských vévodů navazoval na rožmberskou tradici, na erbu Eggenbergů jejich jihočeské knížectví symbolizovalo pět červených růží. Rožmberské růže krumlovských vévodů dodnes zdobí i nejstarší dochovaný kočár v českých zemích zlatý eggenberský kočár, který na zámku připomíná politickou misi Jana Antonína z Eggenbergu v Římě roku 1638 (I. prohlídková trasa). Do Českého Krumlova nechal kočár převést Jan Kristián z Eggenbergu. Teprve tento třetí krumlovský vévoda se svou manželkou Marií Ernestinou ze Schwarzenbergu obnovil v druhé polovině 17. století slávu opuštěné rožmberské rezidence.

S příchodem nových majitelů Schwarzenbergů roku 1719 byl postupně obohacován interiér krumlovského zámku o cenný mobiliář, který nashromáždily již předcházející generace tohoto rodu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat převážně holandským obrazům a tapiseriím ze 17. století. V polovině 18. století vnesl mladý kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu na Krumlov ducha dvorských vídeňských radovánek. Nejpodmanivěji veselí rokové aristokracie na návštěvníka dýchne v proslulém Maškarním sále, jehož stěny zdobí znehybnělá zámecká karnevalová společnost 135 účastníků plesu, kterou zde vymaloval roku 1748 Josef Lederer (I. prohlídková trasa). Prostor hlavně ovládají figurky z populární italské pouliční komedie dell'arte.

Panstvo měla tehdy obveselovat i zimní jízdárna, postavená pod vedením knížecího stavitele Andrea Altomonte, také byl přebudován letohrádek Bellarie, který je šperkem desetihektarové zámecké zahrady. Přehlédnout ani nesmíme soukromé komnaty tehdejší knížecí rodiny (I. prohlídková trasa). Z pohledu dnešní doby je však největším počinem knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu na krumlovském zámku přestavba eggenberského dvorního divadla v letech 1766-1768. Schwarzenberská zámecká scéna nepatří k nejstarším ani nejhonosnějším evropským památkám svého druhu, jako bylo například pompézní divadlo francouzských králů ve Versailles či císařské divadlo ve Vídni. Tyto a jiná slavná divadla však v pozdějších letech prošla řadou přestaveb, čímž z větší části ztratila své původní vybavení a vzhled interiérů. To ale není osud krumlovského zámeckého divadla, v němž se dochovaly původní interiéry, mechanická zařízení, soubory dekorací a kostýmů. Vedle zámeckého divadla ve švédském Drottningholmu je českokrumlovská scéna nejdochovanějším barokním divadlem světa vůbec.

Následující generace Schwarzenbergů jsou na zámku dnes spojeny zvláště s druhou prohlídkovou trasou. Knížecí rodině sloužily komnaty zařízené v duchu módních stylů nastupujícího 19. století. Interiéry doplňuje řada exponátů, které upomínají na slavné členy rodu jako na kněžnu Paulínu, jejíž život předčasně ukončil v Paříži roku 1810 požár na plese, na Karla Filipa Schwarzenberga, vítěze nad Napoleonem v bitvě národů u Lipska roku 1813, na Felixe Schwarzenberga prvního ministerského předsedu císaře Františka Josefa I., či na jeho bratra Bedřicha kardinála Schwarzenberka, váženého pražského a salcburského arcibiskupa. Celkově se soubor dochovaných exponátů řadí k nejpočetnějším zámeckým depozitářům v České republice. Dnes se navazuje na více než stoletou tradici prohlídek zámeckých interiérů, které jsou návštěvníkovi nabízeny na třech prohlídkových trasách. Zároveň podmanivý prostor zámku slouží k různým společenským akcím, opominout nesmíme ani divadelní představení před otáčivým hledištěm v zámeckých zahradách. Šlechta svou kulturní roli na Krumlově definitivně dohrála roku 1947, kdy byla schwarzeberská rezidence s ostatními rodovými majetky vyvlastněna, ale kulturním centrem zůstává českokrumlovský zámek nadále.

autor Mgr. Lukáš Reitinger